Sraz byl ve 2 hodiny na náměstí Přemysla Otakara II. a ačkoliv svojí účast potvrdilo přes 200 lidí, nadšenců s transparenty, tričky a dokonce i nehty s nápisy o objímání v různých jazycích dorazilo okolo jedné stovky, ale i to málokdo čekal. Jen málo lidí se znalo osobně, přesto byla atmosféra velmi přátelská a plná smíchu a brzy se každý přidal k lidem, se kterými si nejlépe rozuměl. I počasí, které nám nemělo příliš přát se povedlo a příjemné bylo po celý den.
15:00. V kapse mi začne hrát upozornění na mobilu pro tuto hodinu. Je čas na hromadné obejmutí toho, kdo stojí nejblíž bludnému kameni. Škoda, že jsem si přes tu hromadu na sebe se mačkajících lidí nevšimla, jak si to daná osoba (ne)užívá. Koneckonců jsem byla zaměstnaná myšlenkou, co by se dělo, kdyby se někomu uprostřed udělalo špatně.
Mým prvním objatým úlovkem byl Vietnamec, který se po náměstí procházel a přestože před námi couval, všichni se na něho vrhli. Nebyl to zdaleka poslední cizinec, kterého jsme potkali. Holanďané, Němci, Angličané, Maďaři, Vietnamci, Francouzi - Škoda jen, že s některými jsme se na obejmutí nemohli dohodnout, a tak si nás jenom fotili a usmívali se na nás, aniž by věděli, co po nich chceme. Našli se i takoví, kteří objímali i cyklisty za jízdy a psy! :D
Cesta ke Kauflandu, kdy jsme mávali na všechno, co jelo po silnici. :D |
Před Mercury jsme se na nějakou dobu zdrželi, fotili jsme se, loučili se s těmi, kteří odcházeli domů a rozhodovali, co bude dál. Nakonec jsme se rozdělili na dvě skupiny - Jedna šla do čajovny a druhá, ve které jsem byla i já, šla dál objímat.
V naší malé skupince nás nakonec zbylo pouze pět, ale užili jsme si mnohem více zábavy i objatých lidí, které jsme přilákaly našimi slogany typu "Obejmutí zdarma! Zítra již za starou cenu! Levnější nenajdete!" a dalšími. Často jsme se zapovídali s lidmi, kteří oceňovali náš nápad, radili nám místa, kam můžeme jít, navrhovali mi, že s cedulí "Free sex" bych měla větší úspěch nebo chválili náš vzhled. :D
Po několika hodinách objímání jsem i já s organizátorem opustili poslední zbylé lidi a jeli domů. I když mě bolely nohy, hlas jsem měla vykřičený a musela jsem obejmout minimálně sto lidí, přála jsem si tam zůstat alespoň další dvě hodiny. Mám pocit, že jsem naše slogany musela říkat i ze spaní. :D
Všem lidem, kteří se zúčastnili děkuji za skvělou akci, která se doufám bude opakovat se stejně dobrými lidmi. :)